Brynzové halušky byly kdysi na denním pořádku.
To, co klademe do nákupních tašek a následně do hrnců, ovlivňuje nejen chuť jídla, ale i pestrost našich jídelních lístků, které dnes bývají často stereotypní a utrpět tím může naše zdraví.
Zejména léto přitom přeje nákupem lokálních produktů. Můžeme si dopřát čerstvou zeleninu či ovoce vypěstované v našem okolí.
Farmářské potraviny a tradiční suroviny se v minulých letech z našich talířů vytratily, v současnosti však zažívají návrat.
Jak to vypadalo v minulosti?
V minulosti o vlastní zásoby lokálních produktů nebyla nouze.
Lidé měli obvykle hned za stodolou ovocné stromy, v zahradách různou zeleninu a pár políček s různými plody. Někteří měli i vlastní část půdy na nedalekém větším poli.
Plody si lidé ukládali do zásob na zimu. Ráno vařily hustší syté zeleninové či houbové polévky, do kterých dávali jednoduché moučné noky. Vařily husté zahuštěné omáčky, pekli chléb.
Brynzové halušky byly téměř na denním pořádku a někteří si na nich pochutnávali na oběd, večeři a potom i na snídani. Mohli si to dovolit, přes den jim dobře vytrávilo při činnostech na zahradě. I mimo tradiční venkovského prostředí představovala základ jídelníčku polévka, za níž následovalo hlavní jídlo.
Zora Mintalová Zubercová ve své knize Tradice na Slovensku píše, že „ve středu a v pátek bývaly obědy bezmasé, v ostatní dny následoval za masitým jídlem obvykle i sladký dezert“.
Tradiční nedělní polévky v prostředí místní inteligence a bohatších společenských vrstev se připravovali ze slepice či kuřete, hověziny, hovězích kostí, teletiny, zajíce či z uzené vepřovice.
